Spoiler alert – můj nejoblíbenější recept
Story Time: Jak (ne)zabít vlastního bratra
Vaření pro mého bratra je disciplína, která by si zasloužila vlastní televizní show. Něco mezi „MasterChefem“ a „Doktorem Housem“, protože nejen že musím uvařit něco chutného, ale zároveň se musím ujistit, že ho přitom nepošlu do anafylaktického (čtěte „nebezpečného“) šoku.
Ačkoliv jsem už zvyklá na to, že každý pokrm musí projít přísným bezpečnostním auditem, některé nástrahy na mě stále číhají i v těch nejméně očekávaných koutech. Jednou z nich je malá věta na obalech potravin (která je pro většinu populace bezvýznamná, ale v našem případě znamená potenciální volání záchranky): „Může obsahovat stopy skořepin.“
Ano, může. A věřte mi, že ty „stopy“ můžou obsahovat pořádné drama.
To, že se bratr může dostat do přímého ohrožení života po jediném soustu pesto omáčky, jsem pochopila až poté, co jsem mu s upřímnou radostí naservírovala jeho oblíbené jídlo… a on se na mě podíval s pohledem člověka, který právě zjistil, že jeho sestra je buď ignorant, nebo nájemný vrah.
Jako správný risk manažer v kuchyni jsem si řekla – „Tohle už se nesmí stát“. A protože nechci riskovat trest za neúmyslné zabití z nedbalosti, rozhodla jsem se, že domácí pesto bude odteď jediná volba.
Takže jsem si osvojila výrobu domácího pesta, u kterého přesně vím, kolik semínek obsahuje.Výsledek? Více chuti, méně dramat. A to je férový obchod.